2_Ondřej Kraus a Marie Štípková

Dorian Gray ve Švandově divadle, slavný příběh v novém kabátě

/1.2.2018/ Slavný příběh okouzlujícího mladíka a jeho portrétu, který odrážel všechny jeho hříchy, zatímco půvabný model zůstával stále mladý, žádoucí a bez poskvrnky. Dychtění být ozdobou společnosti a udávat trendy. A také hlad po stále nových zážitcích. To vše už koncem 19. století brilantně popsal spisovatel Oscar Wilde v románu Obraz Doriana Graye. Ten nyní inspiroval stejnojmennou inscenaci připravovanou ve Švandově divadle. Podle scénáře a v režii Martiny Kinské, s pohybovým konceptem světově úspěšné tanečnice a choreografky Miřenky Čechové a s hudbou Vladimíra Franze ji zde uvidíme v premiéře 10. února ve Velkém sále. Titulní roli ztvární Ondřej Kraus.

Slavný román Oscara Wildea Obraz Doriana Graye už sto dvacet let okouzluje čtenáře po celém světě. Současný příběh touhy po kráse, věčném mládí a stále nových a nových zážitcích. Osud neodolatelného egoisty, kterému se krása stala bohem a obraz svědomím, ožije na Smíchově v současné interpretaci dramatičky a režisérky Martiny Kinské a choreografky Miřenky Čechové. Jevištní adaptace, vzniklá přímo pro Švandovo divadlo, vychází z nejnovějšího překladu Kateřiny Hilské. Některé role tak byly „ušity na tělo“ konkrétním hercům a herečkám souboru smíchovské scény.

Lovci a štvanci

Dorian Gray je mladík s jedinečným darem působit na druhé, toužící využít každou možnost tohoto světa, zakusit každou jeho rozkoš. Bez ohledu na minulost, budoucnost nebo lidi kolem sebe se vrhá do propasti, která jako by zela v něm samém. A strhává s sebou i své okolí. Za Dorianovou nevinnou, stále mladou tváří se však skrývá hrozivé tajemství…

Autorka divadelní adaptace a režisérka hry Martina Kinská pojala dramatizaci Wildeovy předlohy mimo jiné jako výpověď o jednom z výrazných jevů naší doby: „Oscar Wilde je velmi aktuální. To, co v jeho době platilo možná jen o lidech z jisté společenské vrstvy, se nás dnes týká v míře mnohem větší: roste počet těch, kteří už neřeší, jak přežít, ale co zažít. Hledáme, čím naplnit náš – relativně zajištěný – život, a při tom velmi často zaměníme vzrušení za smysl. Ale uspokojení, natož smíru, tak nedocházíme. A z lovců zážitků se sami stáváme štvanci,“ říká Martina Kinská. Ta u Švandů působí rovněž jako dramaturgyně (jako režisérka se zde poprvé uvedla úspěšnou hrou Pankrác ´45). Důležitým impulsem k inscenování více než sto let starého Wildeova románu pro ni byla esej sociologa Jana Kellera „Dorian Gray a společnost zážitků“, postřehy jeho německého kolegy Gerharda Schulzeho i detailnější propátrání života samotného Oscara Wildea.

V inscenaci se pak objevuje i téma, které režisérku zajímá ve většině její práce – a tím je odpovědnost člověka za jeho činy. Včetně odpovědnosti za to, co člověk vytvoří a jak na někoho vědomě působí. „V románu je to chytře zobrazeno hned v několika rovinách. Ani Dorian, ani jeho přítel Henry, kteří nejrůznější hranice rozmanitě pokoušejí a překračují, ale neuniknou tomu, aby se za svými činy nemuseli v určitý moment ohlédnout,“ dodává Martina Kinská.

Mladík jako oheň a led

V roli okouzlujícího i krutého Doriana uvidíme čerstvého absolventa brněnské JAMU Ondřeje Krause – pro mladšího bratra herce Martina Krause jde o jeden z největších úkolů v jeho divadelní kariéře. Dorianův charakter prochází ve hře několika změnami a je velice barvitý – je jako oheň a led, neustále se v něm něco děje, roste a nikdy ani o krok zpět,“ popisuje Ondřej Kraus. O jeho obsazení podle režisérky rozhodla „Ondřejova mimořádná schopnost proměny, včetně proměn energií a usebrání se k rychlým střihům.“

V klíčové roli Dorianova přítele, cynického rádce Henryho Wottona, se představí Luboš Veselý, malíře Basila ztvární Tomáš Petřík. Dále hrají Marie Štípková, Tomáš Červinek, Michaela Rykrová, Miroslav Hruška, Marta Dancingerová, Natálie Řehořová a Jacob Erftemeijer.

Pohyby dámského tandemu

Ke spolupráci na inscenaci Kinská přizvala známou tanečnici a choreografku Miřenku Čechovou, s níž od samého počátku pracovala na uměleckém konceptu. Na všeobecně známý příběh nahlíží autorský tým dnešníma očima. A sází na to, že právě v dnešní společnosti může mít nebývalou výpovědní sílu. “Permanentně se vybízíme, až hecujeme, k novým a novým zkušenostem. Trendem je hromadit a zažívat čím dál extrémnější věci, které si můžeme za peníze opatřit. Máme již všechno, přesto chceme víc. A nejlépe to i vyfotit a potvrdit zdviženými palci na facebooku. Nepřeberné množství možností však není cestou ke svobodě, nýbrž k nutnosti volby,” říká o smíchovském projektu Miřenka Čechová.

Vyhledávaná choreografka, tanečnice a performerka, která se prosadila ve Spojených státech, má na svém kontě na 20 celovečerních inscenací. A jak potvrzuje režisérka Martina Kinská, přestože Miřenku před touto spoluprací osobně neznala (a oslovila ji na doporučení mima a performera Radima Vizváryho), jejich „dámský tvůrčí tandem“ se téměř okamžitě propojil a rozjel: „V inscenaci se mimo jiné objevují témata sebeprezentace společnosti, což souvisí i s tím, že je neustále připravena být portrétována, focena – a tudíž se staví do póz, v nichž si připadá skvostná. I proto jsem ke spolupráci nepřizvala „pohybáře“ či choreografa, který secvičí čísla a ta se pak nějak dolepí k ostatním scénám, ale někoho, kdo primárně vyjadřuje příběh skrze tělo, kdo má schopnost zobrazovat svět skrze vyhraněné pohybové gesto, kdo bude spoluautorem celkového konceptu, vysvětluje režisérka.

A Miřenka Čechová k tomu dodává: “V návaznosti na tuto zkušenost by mě v budoucnu zajímalo zkoušení, v němž by se promísili tanečníci a činoherci, kde by ale neměli oddělené role a úkoly, nýbrž by využívali příležitostí se navzájem střetnout a obohatit.”

Zahrada jako klec a vybledlost dávných let

Originální hudbu k inscenaci Obraz Doriana Graye ve Švandově divadle složil Vladimír Franz. Scéna Lucie Labajové vychází z principu zimní zahrady, kde je popřen přirozený čas a řád přírody. „V tomto prostoru jsme také pracovali s myšlenkou rozpínání ega a vytváření zcela svého subjektivního světa, z něhož se může velmi snadno stát klec,“ prozrazuje Kinská. Autorem efektních, až opulentních kostýmů je výtvarník Jozef Hugo Čačko. A není náhoda, že v první polovině hry okázalost kostýmů narůstá, zatímco druhá půle, odehrávající se o 20 let později, je vybledlá. „Jako blednou barevné fotografie a vytrácí se z nich ona pestrost a skvělost dávných let,“ uzavírá autorka textu i režisérka Martina Kinská. Světelný design smíchovské inscenace ladí Jiří Šmirk.

Skandální předloha znovu na scéně

Wildeův román z roku 1891 po svém vydání okamžitě pobouřil britskou veřejnost a stal se vzápětí jedním z hlavních „důkazů“, které vedly k odsouzení spisovatele ke dvěma letům těžkého vězení. Příběh, odhalující ostře a s důvtipem pokrytectví tehdejší doby, aniž by zastíral palčivá tajemství autorovy duše, fascinuje čtenáře dodnes. Pro svou originální zápletku, obrazovou vytříbenost a dráždivý sex-appeal se na divadelních prknech Obraz Doriana Graye objevil ne náhodou i v podobě baletu, známý je rovněž jako muzikál. V aktuální interpretaci dramatičky a režisérky Martiny Kinské a za výrazného přispění choreografky Miřenky Čechové se toto klasické dílo britské moderny vrací na české jeviště s ambicí oslovit i dnešní publikum.
První pražská činoherní inscenace jediného Wildeova románu má premiéru 10. února 2018 ve Švandově divadle. Nejbližší reprízy jsou na programu divadla 12. a 23. 2. a poté 3., 21. a 22.3. 2018.

Oscar Wilde
Obraz Doriana Graye

scénář a režie: Martina Kinská

překlad předlohy: Kateřina Hilská

spolupráce na konceptu a pohybová spolupráce: Miřenka Čechová

scéna: Lucie Labajová

kostýmy: Jozef Hugo Čačko

světelný design: Jiří Šmirk

hudba: Vladimír Franz

dramaturgie: Martin Sládeček

Osoby a obsazení

Dorian Gray: Ondřej Kraus

Henry Wotton: Luboš Veselý

Basil Hallward: Tomáš Petřík

Viktorie, Henryho žena: Marie Štípková

Sibyla Vaneová: Michaela Rykrová

James Vane, Sibylin bratr: Tomáš Červinek

Lord Fermor: Miroslav Hruška

Gladys: Marta Dancingerová

Agáta: Natálie Řehořová

Alan Campbell: Jacob Erftemeijer

 

Premiéra 10. 2. 2018 v 19.00 ve Velkém sále Švandova divadla na Smíchově

www.svandovodivadlo.cz

Kdo je kdo?

Oscar Wilde (1854-1900)

Irský spisovatel narozený v Dublinu, jedna z nejvýraznějších osobností literárního světa 19. století nejen svým dílem, ale i životním příběhem. Právě jeho život společenského a duchaplného člověka, který se v soukromí náruživě věnoval radovánkám, našel výraz ve Wildeově asi nejslavnějším díle Obraz Doriana Graye. Osobní zpověď Balada o žaláři v Readingu a dílo plné pokory De Profundis vznikly ve vězení, kam Wildea poslal soud po skandálním procesu, v němž byl obžalován z homosexuálního vztahu. Mezi Wildeovy nejslavnější hry patří Salome, napsaná pro Sarah Bernhardtovou, která ji po vyšetřování autorova případu před soudem odmítla hrát, dále pak Ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa a Bezvýznamná paní. Dodnes se čtenářské přízni těší Wildeovy důvtipné prózy i rafinovaně naivní pohádky.

Ondřej Kraus (*1993)
herec v titulní roli

Dětství strávil na rodinném statku nedaleko Orlické přehrady. Navzdory lásce k přírodě a ke koním, jichž má jeho rodina na čtyřicet, se inspirován svým starším bratrem Martinem, přihlásil nejdříve ke studiu filmové režie a následně do Brna na činoherní herectví. Po úspěšném složení přijímacích zkoušek se jeho pedagogy stali prof. Nika Brettschneiderová, zakladatelka legendárního vídeňského Theater Brett, a doc. Mgr. Igor Dostálek.

Ještě během studia byl obsazen do role Hanse Castorpa, ústředního hrdiny Mannova Kouzelného vrchu, který pro Národní divadlo Brno adaptovala a režírovala Barbara Herz. S tou se seznámil již při spolupráci na oceňované inscenaci Zpráva o zázraku, zabývající se osobností faráře Josefa Toufara.

Ondřejovou absolventskou rolí byl Icharev v Gogolových Hráčích v režii Hany Marvanové.

Významnou roli ztvárnil záhy také v Šiktancově inscenaci Mayenburgova Živého obrazu ve Východočeském divadle v Pardubicích.

V současné době jej diváci mohou vidět také na jevišti Divadla na Vinohradech, kde v Romeovi a Julii pod vedením Juraje Deáka přezkoušel roli Mercuzia.

Další ze série velkých příležitostí bude pro tohoto talentovaného „kluka od koní“ a milovníka českých filmů postava Doriana Graye, kterou ztvární ve Švandově divadle na Smíchově.

Martina Kinská (*1978)
scénář a režie

Vystudovala činoherní dramaturgii na DAMU (pod vedením prof. Jana Vedrala a doc. Jaroslavy Šiktancové) a tamtéž i teorii a kritiku (pod vedením prof. Jaroslava Vostrého a prof. Jana Císaře). Již během studií spolupracovala jako autorka inscenačních úprav a dramaturg inscenací v Divadle v Celetné či Divadle Ponec. Po krátkém působení v plzeňském Divadle J. K. Tyla ještě během studií, nastoupila na jednu sezónu do Středočeského divadla Kladno a hostovala v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a DISKu. Taktéž spolupracovala s deníkem Lidové noviny a týdeníkem Reflex. Studium završila diplomovou prací České vesnické drama a jeho dnešní inscenační komunikativnost, která v roce 2005 získala čestné uznání v Cenách V. Königsmarka (Teatrologická společnost). V témže roce také obdržela Cenu Josefa Hlávky.

Od druhé poloviny roku 2005 je kmenovým dramaturgem Švandova divadla na Smíchově – jako dramaturg se podepsala např. pod inscenace Mein Kampf, Dorotka, Heda Gablerová, Merlin aneb Pustá zem; jako autor či spoluautor adaptací se navíc podílela na inscenacích Kdo je tady ředitel?, Kurz negativního myšlení, Krakatit, Idioti, Krysař aj. Jako hostující dramaturg se podílela např. na inscenaci Žítkovské bohyně v Městském divadle Brno.

Je autorkou jednoaktového operního libreta Slavík a růže (hudba Jiří Hájek, režie Veronika Riedlbauchová, uvedeno v divadle DISK) a aktových her Dutý úplněk a Jen tak© uvedených v rámci DAMU na U22 a ve Studiu Damúza. Oba texty byly posléze otištěny v časopise DISK, Dutý úplněk i v periodiku Dobrá adresa. Po krátké zkušenosti s psaním televizního seriálu se v autorské tvorbě na delší dobu odmlčela.

V roce 2015 se poprvé pustila do režie – na domovské studiové scéně Švandova divadla zinscenovala vlastní text Pankrác ´45, který byl posléze oceněn 2. – 3. místem v Cenách divadelní kritiky za nejlepší uvedenou původní českou hru roku 2015.

Působí také jako dramaturg filmových scénářů (ve vývoji např. Rituál scenáristů Tomáše Bojara, Ondřeje Gabriela a Šimona Špidly či Kryštof – Tři útěky scenáristy Kristiána Sudy, režie Zdeněk Jiráský).

Miřenka Čechová (*1982)
spolupráce na konceptu a pohybová spolupráce

Performerka, choreografka, režisérka a pedagožka, působící jak v Čechách, tak v zahraničí. Po absolutoriu na Taneční Konzervatoři v Praze v oboru klasický balet, vystudovala paralelně DAMU (Alternativní divadlo) a HAMU (Nonverbální divadlo), kde v roce 2012 obhájila doktorát v oblasti režie fyzického a mimického divadla. Během studia získala prestižní Fulbrightovo stipendium pro výzkum a pedagogickou činnost na American University ve Washingtonu DC. Jako performerka má na svém kontě na 20 celovečerních inscenací, z nichž některé získaly významná zahraniční ocenění, např. S/He is Nancy Joe (The Best of Contemporary Dance 2012 by Washington Post, Herald Angel Award na Edinburském Fringe festivalu), The Voice of Anne Frank (Best of Overseas Production na International Arts Festivalu v Jižní Africe, Outstanding Performance Award na pražském Fringe festivalu, Best of Fringe na amsterdamském Fringe festivalu), Antiwords (cena Divadelních novin, Cena Next Wave festivalu, cena Skupovy Plzně).

Jako režisérka a choreografka vytvořila množství celovečerních inscenací, často v zahraničních koprodukcích, např. Sniper’s Lake (v koprodukci s Baerum Kulturhus v Norsku), Krevety á la Indigo (podpořené rezidencí v Bröllin Schloss v Německu), FAiTH (podpořené rezidencí v Atlas Performing Art Center ve Washingtonu DC), Vernisáž (v produkci New Music Theater ve Washingtonu DC), Lessons of Touch spolu s Jiřím Bartovancem, Vivisectic (v Center for Performance Research v Brooklynu a v Gibney Dance, New York). K jejím operním produkcím patří režie opery Opera and the French Revolution, pro niž byla oslovena americkým barokním orchestrem Opera Lafayette, která byla uvedena v Rose Theatre Lincoln Center v New Yorku a v Lisner Auditoriu ve Washingtonu DC a choreografie k Donizzetiho Poprasku v opeře pro pražské Národní divadlo. Jako akademička vyučovala a přednášela na několika amerických univerzitách (American University ve Washingtonu DC, Tampa University na Floridě, Stephens Collage v Missouri a opakovaně působí na Mercerburg Academy v Pensylvánii jako choreografka a lektorka autorské tvorby).

Je spoluzakladatelkou dvou divadelních skupin: Spitfire Company (spolu s P. Boháčem) a Tantehorse (spolu s R. Vizvárym) a nepravidelně vede předmět Autorská tvorba na HAMU.

Martin Sládeček (*1989)
dramaturg inscenace

Dramaturg a překladatel. Je absolventem oboru Divadelní dramaturgie na brněnské JAMU. Během studia realizoval pobyt na Universität Mozarteum Salzburg zaměřený na divadelní práci s realitou. V jeho rámci dramaturgicky doprovázel mj. šestidílný dokumentární projekt Salzburg. Erkundungen der Wirklichkeit, následně oceněný Cenou spolkové země Salcbursko (Der Salzburgpreis 2012). Bakalářský i magisterský stupeň studia ukončil se zvláštním stipendiem děkana za výjimečně kvalitní závěrečnou práci. Za dramatizaci Mannova románu Zpověď hochštaplera Felixe Krulla a její překlad obdržel v roce 2014 1. místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma.

Ještě během studií založil s režisérkou Barbarou Herz platformu pro divadelní experimenty s realitou dok.trin a nastoupil na pozici dramaturga činohry Národního divadla Brno.

V současnosti je dramaturgem Švandova divadla na Smíchově a pohostinsky spolupracuje s režiséry, jako jsou J. A. Pitínský, M. Františák, J. Nvota, L. Kopecký ad. Je členem dramaturgické rady mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno.

Lucie Labajová (*1981)
scéna

Scénografka a výtvarnice. Po studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Ostravě (obor Grafika) vystudovala scénografii na JAMU. Podílela se jako výtvarník scény např. na inscenacích Romeo a Julie (režie: Anna Petrželková, Divadlo Petra Bezruče Ostrava 2011), Válka s mloky (režie: Dodo Gombár, Slovácké divadlo Uherské Hradiště 2012), Pěna dní (režie: Anna Petrželková, Divadlo Petra Bezruče Ostrava 2012), Nebe nad Berlínem (režie: Petr Štindl, Švandovo divadlo, Praha  2013), Richard III. (režie: Janka Ryšánek Schmidtová, Divadlo Petra Bezruče Ostrava, 2016), Želary (režie: Dodo Gombár ND Brno, Mahenovo divadlo 2017), Idiot (režie: Alexandr Minajev, Městské divadlo Zlín 2017) a jako výtvarník scény i kostýmů např. na inscenacích Pankrác ´45 (režie: Martina Kinská, Švandovo divadlo, Praha  2015), Čaroděj ze země OZ (režie: Michal Sopuch, Divadlo Polárka Brno 2016) a Tichý Tarzan (režie: Anna Petrželková, Divadlo Husa na Provázku, Brno  2012). Za výpravu k této inscenaci byla nominována na Cenu Alfréda Radoka.

Mimo divadlo spolupracovala s televizí, podílela se na výtvarných realizacích ve veřejném prostoru (např. Letiště Brno) a je autorkou vizuálů k hudebním akcím.

Jozef Hugo Čačko (*1988)
kostýmy

Scénograf a výtvarník, který v současné době pracuje pro Švandovo divadlo jako vedoucí výpravy. Spolupracuje také s mnoha divadly jako externí scénograf a kostýmní výtvarník. Pracoval třeba pro již zmíněné Švandovo divadlo, Divadlo na Vinohradech, Divadlo A. Dvořáka Příbram, Městské divadlo Kladno ad. Často spolupracuje s Radimem Vizvárym, známým mimem a umělcem, a v již sehraném tandemu s ředitelem Švandova divadla Danielem Hrbkem. Vystudoval Střední uměleckou školu v Trenčíně, obor Scénografie, následovala Vysoká škola múzických umění v Bratislavě a po roce studia přestoupil a dostudoval DAMU v oboru Scénografie u profesora Jana Duška.

Vladimír Franz (*1959)
hudba

Přední český hudební skladatel, výtvarník, vysokoškolský pedagog, ale také příležitostný publicista, básník a dramatik. Od počátku 80. let skládá scénickou hudbu, věnuje se také volné hudební tvorbě a kompozici hudby filmové, televizní a rozhlasové. Druhou základní oblast jeho umělecké činnosti představuje tvorba výtvarná.

Od roku 1991 působí jako pedagog na DAMU, kde vede Kabinet scénické hudby, od března 2016 působí na Katedře výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Přednáší rovněž na Filmové fakultě AMU. Od února 2014 je poradcem ministra kultury Daniela Hermana.

Svými scénickými kompozicemi ovlivnil tvorbu nejvýznamnějších představitelů nové generace české divadelní režie. Ve svých scénických skladbách uplatňuje principy vlastní teoretické koncepce autonomní role hudby jakožto jedné z určujících složek dramatu.

Základními tématy jeho výtvarného díla je jednak ambivalentnost vztahu člověka k přírodě, pomíjivost lidských zásahů do krajiny a postupné mizení jeho stop v nemilosrdně obrodivém kontextu elementární přírodní energie a také reflexe mnohých modelů dnešního sociálního chování a jejich usvědčování ze směšnosti a pokrytectví.

Je šestinásobným držitelem Ceny Alfreda Radoka (v letech 1998 – 2007), Ceny Divadelních novin (2001) a Ceny OSA (2012).

www.svandovodivadlo.cz

FOTOGALERIE (náhledy):

Přílohy ke stažení