1_Marie Štípková a Robert Jašków_foto Ivo Dvořák_repro zdarma

Švandovo divadlo uvede Ztracenou čest Kateřiny Blumové, hru o médiích a terorismu

/2.11.2017/Aktuální novinka Švandova divadla na Smíchově si posvítí na média a teroristy a poukáže i na ničivé dopady dezinformačních článků. Inscenaci Ztracená čest Kateřiny Blumové připravuje do komorního Studia režisér David Šiktanc v české premiéře. Světoznámou povídku Heinricha Bölla z roku 1974 uvidí diváci ve Studiu poprvé 11. listopadu 2017. Titulní roli Kateřiny, dívky tajemné, naivní i rozhodné, hraje Marie Štípková, nová herecká posila smíchovské scény.

Divadelní adaptace proslulé povídky Ztracená čest Kateřiny Blumové od autora a držitele Nobelovy ceny Heinricha Bölla se na českých jevištích objeví poprvé. Režisér inscenace David Šiktanc, který je spolu s Vladimírem Čepkem spoluautorem scénáře, si vybral příběh, který v třaskavé povolební atmosféře získává až nečekaně aktuální náboj: “Když jsem text zhruba před rokem četl, překvapilo mě, jak povědomé – bez ohledu na dobovou dekoraci – mi připadaly některé motivy. Třeba strach společnosti z (možná jen domnělého) teroristy. Nebo média, která na zakázku vedou účelovou kampaň – zde ovšem nikoli proti politické elitě, ale proti titulní hrdince, která je tak podivuhodně normální, až to ve všech v jejím okolí (bez výjimky mocensky založených jedincích) probouzí určitou nedůvěru,“ vysvětluje Šiktanc.

Toho dále v Böllově stále živém textu zaujala i „absolutní devalvace řeči na pouhé titulky a efekt­ní výkřiky,“ a také „postava průmyslníka s politickými ambicemi a přímým vlivem na fungování nejčtenějších bulvárních novin.“

Smrtící účinek dezinformací

Příběh hlavní hrdinky popisuje nelítostný mediální hon a lynč, jemuž je tato skromná a milá dívka zcela nečekaně vystavena. Na jednom večírku se Kateřina náhodně seznámí s mladíkem, který utekl z armády a je podezřelý z terorismu. Mladou ženu začne vyšetřovat policie a případu se zmocní bulvární tisk. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně zapojení do teroristických akcí.

Tlak policie i médií se stále stupňuje, neexistuje prakticky žádná z oblastí jejího života, včetně minulosti, kterou by nechaly na pokoji, a tak Kateřině nezbyde než se začít bránit. A nejlepší obranou je útok,“ naznačuje dramaturgyně inscenace Martina Kinská. Celý děj je koncentrován do pouhých čtyř dní, v nichž mimo jiné vyplují na povrch dlouho skrývané souvislosti.

Filmy i historie jako inspirace

Režisér David Šiktanc se při přípravě inscenace Ztracená čest Kateřiny Blumové seznámil mimo jiné s událostmi, které ovlivnily směřování tehdejší německé společnosti, ať už šlo o ropnou krizi nebo odstoupení Willyho Brandta. Inspirovaly ho rovněž práce Herberta Marcuseho, které se staly názorovým podhoubím studentských protestů na konci 60. let. A viděl také filmy, reflektující tehdejší společenskou situaci: například Třetí generace (1979), absurdní komedii Reinera Wernera Fassbindera pojednávající o teroristech páchajících své činy bez zjevného důvodu či prostě jenom z nudy, nebo snímek Baader-Meinhof komplex (2008) režiséra Uliho Edela, reflektující problém terorismu s odstupem a v širších souvislostech. Některé otázky režisér konzultoval i s filosofem Michaelem Hauserem a novinářem Erikem Taberym.

Kdo je tady terorista?

David Šiktanc vnímá Böllovu předlohu jako stále aktuální a naléhavou. A to zejména teď, v dobách voleb a politických změn, jimiž spolu s celou Evropou procházíme i my. „V situaci, kdy vrcholný politik – a možná i budoucí premiér této země – fakticky ovládá přední mediální dům a kdy jeden ze senátorů vlastní majoritní podíl v nejvlivnějším dezinformačním webu, vnímám příběh Kateřiny Blumové jako poznámku k úvahám, jež se jeví jako klíčové: co jsou vlastně informace, které se ve veřejném prostoru šíří, a jakým způsobem nás ovlivňují,“ říká režisér. Podle něj hra vypovídá i o tom, že někdy stačí jen obratně zmanipulovat skutečnost a využít vyvolaného strachu. A pod touto záminkou se pak zbavit všech nepohodlných…

Marie jako Kateřina

V titulní roli Kateřiny Blumové se představí nová členka hereckého souboru Švandova divadla Marie Štípková. Výtečná mladá herečka, držitelka Ceny divadelní kritiky (dříve Cena Alfreda Radoka) za rok 2015, vidí postavu Kateřiny jako víceznačnou a tajemnou: “Neprojevuje se jako titulní hrdinka, jako by jí vlastně ani být nechtěla. Místy je velmi nečitelná, jindy zas mrazivě přímá, má v sobě jak neuvěřitelnou křehkost, která zejména v mužích vzbuzuje ochranitelský pud, tak až neženskou pevnost. V jejím chování je cosi sympaticky asociálního a mně blízkého, zároveň nás spojuje určitá potřeba řádu a pořádku,“ prozradila sympatická posila dámské herecké šatny ve Švandově divadle.

Pro režiséra inscenace Davida Šiktance bylo obsazení titulní role v inscenaci Ztracená čest Kateřiny Blumové jasnou volbou: „Marie se vymyká. A to nejen jistou uzavřeností, díky které se v jejích postavách mísí racionalita se zvláštní melancholií, a pro ni charakteristickým hlubokým hlasem. Vymyká se také velkou vnímavostí v průběhu zkoušení.“  A Marie Štípková k práci režiséra a bývalého spolužáka z DAMU dodává: „Na Davidově režii mám ráda jeho klid a taky ohleduplnou a citlivou práci s herci, které nikdy nenechá na jevišti bezbranné.“

V dalších rolích se představí hostující Alena Štréblová (Truda Blornová), Robert Jašków (Hubert Blorna a vyšetřovatel Ervín Beizmenne) a Tomáš Petřík (jako novinář Werner Tötges a Alois Sträubleder). Pro Davida Šiktance je Ztracená čest Kateřiny Blumové ve Švandově divadle už jeho čtvrtou režií na této scéně. Ke spolupráci na výtvarné stránce, využívající design i atmosféru sedmdesátých let, přizval tentokrát režisér Jana Štěpánka (scéna) a Juliánu Kvíčalovou (kostýmy). Hudbu pro inscenaci vytvořil Ondřej Švandrlík.

Knižně, na jevišti, ve filmu

Povídka Ztracená čest Kateřiny Blumové vyšla poprvé v roce 1974 s podtitulem Jak vzniká násilí a kam může vést. Na konci tisíciletí ji deník Le Monde zařadil do žebříčku stovky nejdůležitějších knih 20. století. Novela inspirovala také stříbrné plátno. Filmová adaptace stejnojmenného románu Heinricha Bölla vznikla v roce 1975 jako společný projekt manželského páru Margarethy von Trotta a Volkera Schlöndorffa.

Kdo určuje, o čem budou média informovat? Jakým způsobem se daná témata zpracovávají a jaký dopad to má na společnost? Nejen na tyto otázky odpoví novinka Švandova divadla Ztracená čest Kateřiny Blumové. Premiéra inscenace se chystá na 11. listopadu, nejbližší reprízy jsou plánovány na 16. a 21. 11. 2017.

www.svandovodivadlo.cz

Kdo je kdo:

Heinrich Böll (21. 12. 1917 – 16. 7. 1985)
Jeden z nejvýznamnějších a nejznámějších spisovatelů Spolkové republiky Německo byl vychováván v katolické rodině k odporu k násilí, a tento postoj si přivlastnil po zbytek svého života. Vyučil se knihkupcem, vystudoval germanistiku a klasickou filologii. Druhou světovou válku strávil na frontě jako voják wehrmachtu, po válce byl v zajetí. Od roku 1951 se plně věnoval literatuře. Ve svých dílech otevřeně vystupoval proti válce, militarismu, ale i mentalitě hospodářského zázraku, stejně tak proti pokrytectví a pokřiveným vztahům mezi lidmi. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se často stával terčem útoků za „smířlivý“ postoj k RAF (Frakce rudé armády), po vlně krvavých útoků RAF byl dokonce označován za duchovního otce terorismu.

V roce 1972 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Několik let působil jako prezident organizace PEN International (1971 – 1974).  K jeho nejdůležitějším dílům patří Chléb mladých let, Biliár o půl desáté, Klaunovy názory, Skupinový portrét s dámou, Ztracená čest Kateřiny Blumové, Ženy před krajinou s řekou, Irský deník. Mnoho jeho knih bylo zfilmováno.

Zajímavý je jeho vztah k tehdejší Československé socialistické republice. Böll vždy velmi otevřeně vystupoval na podporu svých pronásledovaných kolegů, aktivistů za občanská práva a politických vězňů. Už v roce 1967 tak podpořil svým dopisem výzvu československých spisovatelů, kteří ho požádali o podporu svého boje za záchranu duševní svobody a základních práv. V roce 1968 Československo osobně navštívil a jako jeden z prvních podal do zahraničních médií zprávu o okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Otevřeným dopisem se v roce 1976 zastal undergroundových Plastic People, jejichž nespravedlivý soudní proces podnítil vznik Charty 77. Také na její stranu se Böll otevřeně postavil, a získal tak sympatie a podporu od českých spisovatelů a intelektuálů, především z řad chartistů, protože i on čelil tehdy doma ne zrovna příjemnému tlaku veřejného mínění a některých médií. Cennou pomocí byla i jeho podpora československé literatury a spisovatelů v německém tisku, psal např. o Janu Patočkovi, Jiřím Pelikánovi, velmi často zmiňoval Václava Havla. O jeho sepjetí s českou kulturou svědčí rovněž otevření první zahraniční pobočky Nadace Heinricha Bölla, která zahájila v roce 1990 svoji činnost právě v Praze.


David Šiktanc
(2. 6. 1987)

Talentovaný autor, který zároveň patří k nejmladší generaci českých režisérů. Hned po absolvování gymnázia byl přijat na DAMU, kde vystudoval režii.
S výjimkou let 2013 – 2015, kdy byl v angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni, je režisérem „na volné noze“. Jako čerstvý absolvent vytvořil úspěšnou inscenaci Palmetshoferovy hry Hamlet je mrtev. bez tíže v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, za kterou získal Cenu Marka Ravenhilla (uděluje ji porota, která vybírá z inscenací současných textů). K jeho úspěchům lze počítat také Mayenburgova Ošklivce v Plzni (2012) i O´Neillovu Cestu dlouhým dnem do noci v Klicperově divadle v Hradci Králové (2013). V ostravské Aréně v roce 2015 nastudoval Brechtova Baala; o rok později Ibsenovu Divokou kachnu. Na konci minulé sezóny režíroval v Činoherním studiu divadelní adaptaci Frischova románu Homo Faber s Martinem Fingerem v titulní roli. Jeho zatím posledním jevištním počinem jsou Dotěrnosti Martina Hýči nastudované pro Divadlo na Palmovce.

Marie Štípková (9. 9. 1986)
Těšínská rodačka se už při studiu na DAMU objevila na několika pražských scénách. Po absolutoriu herectví byla dva roky na volné noze a spolupracovala jak s kamennými scénami (Švandovo divadlo, Divadlo Minor, Nová scéna Národního divadla), tak s nezávislými soubory (Divadlo Letí, Meetfactory, BocaLocaLab, Geisslers Hofcomoedianten).
V letech 2013 – 2016 byla v angažmá v Městském divadle Kladno. Mezi nejvýraznější role tam patřil titulní part Jentl ve stejnojmenné inscenaci podle novely I. B. Singera v režii Jakuba Nvoty a Géša Gottfriedová v Brémské svobodě (R. W. Fassbinder) v režii Martina Františáka, za níž získala Cenu divadelní kritiky 2015 v kategorii ženský herecký výkon. Je členkou nezávislého souboru Body Voice Band (inscenace Vojna, Bubny v noci a Milovnice, vše v režii J. Šiktancové) a asistuje při výuce herectví na DAMU.
Od roku 2014 ji vídají diváci Shakespearovských slavností v inscenaci Mnoho povyku pro nic. Členkou hereckého souboru Švandova divadla na Smíchově je od roku 2017, aktuálně hraje v inscenacích Krysař a Betonová zahrada. Na svém filmovém kontě má snímky Chyťte doktora, Anglické jahody, Cesta do lesa, Jako nikdy, 8 hlav šílenství, Nabarvené ptáče, v televizi natočila seriály Kriminálka Anděl, Svatby v Benátkách či Ohnivé kuře.

mediální servis a PR: Magdalena Bičíková, press@svandovodivadlo.cz

FOTOGALERIE (náhledy):

Přílohy ke stažení