4_Jacob Erftemeijer_ Luboš Veselý a v pozadí _foto Štěpán Wait_repro zdarma

Švandovo divadlo uvede Lámání chleba, hru o přátelství v dobách nesvobody

/18.10.2017/ Kolik a co všechno chceme zaplatit za přátelství, slušnost nebo odvahu? Nejen na to odpoví původní česká hra Lámání chleba, drama pojednávající o třech kamarádech, proměnách moravského venkova a také šedesáti letech české historie. Přímo pro pražské Švandovo divadlo ho napsal Josef Holcman. Spisovatel a zlínský soudce tak nyní debutuje jako dramatik. Příběh o přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017. Režisérem je Dodo Gombár, umělecký šéf Švandova divadla.

Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora povídkové knihy Cena facky) vychází ze skutečných událostí ve vsi Skoronice na jižní Moravě. Vlastní zážitky pak Holcman doplnil o údaje z místní kroniky, které do ní zaznamenal jeho otec. V malých lidských dramatech se tak zrcadlí „velké“ dějiny. Ty začínají obsazením vesnice Rumuny a Němci v roce 1944 a končí začátkem nového století.

Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobem nahlédnout do rodinných kronik, abychom z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ říká Dodo Gombár, režisér a spoluautor scénáře. „Lámání chleba vypovídá o lidských běsech, o paradoxu bytí i jeho absurditě. Ta hra je plná hrdosti. Je a nutně musí být o víně, o půdě. A hodně vypovídá také o přátelství a o předsudcích,“ přibližuje inscenaci umělecký šéf smíchovské scény.

Malá lidská dramata v dobách velkých diktatur

Hlavními hrdiny příběhu jsou sedlák Vojta (Jacob Erftemeijer), jeho soused a kamarád Alois (Petr Buchta) a Franz Löwy (Tomáš Červinek), vojenský dezertér, jehož Vojta s Aloisem koncem války ukryjí ve stodole a zachrání mu tak život. Snaha všech tří zachovat si vedle vzájemného přátelství také čistý štít a čisté svědomí, je však už brzy bude něco stát. V následujících letech diktatury, strachu a fízlování se totiž za odvahu a charakter musí platit – a cena bývá vysoká…

Autor textu Josef Holcman k tomu říká: „Čím víc se vzdaluju od minulosti, tím víc mě přitahuje. Můj otec napsal pár lidových her, které jsme hráli v mojí rodné obci. Když předčasně umřel, tak mi v mysli opakovaně poskakovala myšlenka na to, že jeho život byl vlastně jedna velká hra… Podle mne by divadlo mělo či mohlo divákům ukazovat, že i u vypjatých konfliktů existuje řešení, i když občas tragické. Divadlo je jako víno, které namáhavě vyrobíme, a pak lehce vypijeme,“ říká debutující dramatik, který má za sebou zkušenost také jako herec a vedoucí Malé scény Zlín.

Pro Jacoba Erftemeijera, herce s česko-holandskými kořeny, je role sedláka Vojty zatím největší výzvou, jaké se mu na profesionální scéně dostalo. „Nikdy jsem se nesetkal s úkolem postihnout v podstatě celý život jedné postavy,“ říká a dodává: „Vojta je paličatý. Se smyslem pro spravedlnost. Velmi cílevědomý a houževnatý. Cítím zvláštní zodpovědnost, protože jde o konkrétního člověka, který žil a který ještě žije v paměti mnoha lidí.“

Postava Vojty má totiž reálný předobraz ve skoronickém rodákovi, Vojtěchu Holcmanovi, otci Josefa Holcmana. Sedlák spjatý s půdou, se svým vinohradem a rytmem venkovského života byl současně umělecky nadaný a angažoval se ve prospěch celé obce. Pevné občanské postoje ho zároveň vedly k neustálému střetu s tehdejší mocí.

Chleba, víno, svědomí a kolo dějin

Hru Lámání chleba tak inspirovaly osudy skutečných lidí, jejich konflikty s politickou mocí, a především snaha některých poslechnout hlas svého svědomí. Jak se zachovají hlavní postavy a jejich sousedé, až dojde na lámání chleba? Kdo se přidá k vítězům a kdo k poraženým? A kdo bude kdo, až se kolo dějin zase otočí?

Podle hostující dramaturgyně Ivy Mikulové leccos naznačuje i epilog hry. V něm jednotlivé příběhy nahlédneme ve svobodné době po roce 1989. A pro některé přítomné jako by se nic nezměnilo… Hra Lámání chleba je mimo jiné dramatem o zlomových momentech v životech obyčejných lidí, které utvářejí jejich další osud. Podlehnout neustálým svodům a hrozbám zde hrdinům nedovolí právě jejich svědomí. A také přirozená vazba k jejich rodišti, vínu a celé folklórní tradici, kterou Josef Holcman ve své tvorbě vždy barvitě zachycuje,“ uvádí Iva Mikulová.

Kabáty do nové doby

Zajímavou scénografii vytvořila pro inscenaci osobitá výtvarnice Lucie Labajová. Základ scény tvoří šatna místní tělocvičny, kde se lidé připravují na svá náročná „veřejná vystoupení“ a odkládají tu své svršky, aby si převlékli vhodný „úbor“ či kabát do nové doby. Prostor se zároveň bude přímo před zraky diváků proměňovat tak, jak ve hře plyne čas. Kostýmy navrhla Lenka Odvárková, hudební doprovod je dílem Jiřího Hájka.

Vedle ústřední herecké trojice uvidíme v dalších rolích ještě Miroslava Hrušku, Martinu Krátkou, Andreu Buršovou, Jana Řezníčka, Davida Punčocháře, Marka Pospíchala, Réku Derzsi, Luboše Veselého a Jiřího Weinera.

Hrou Lámání chleba pokračujeme v uvádění nových původních českých her. K dramatické tvorbě tak lákáme i uznávané autory beletrie. Jako režisér a jako umělecký šéf Švandova divadla jsem proto moc rád, že ve zkušeném romanopisci Josefu Holcmanovi poprvé objevujeme také dramatika,“ uzavírá Dodo Gombár. Po Petře Hůlové, která pro Švandovo divadlo adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala například i Natálie Kocábová s komedií Pohřeb až zítra.

LÁMÁNÍ CHLEBA

Josef Holcman

Režie a insc. úprava: Dodo Gombár
Dramaturgie: Iva Mikulová
Scéna: Lucie Labajová
Kostýmy: Lenka Odvárková
Hudba: Jiří Hájek
Produkce: Jitka Dvořáková, Eva Šojdelová
Inspice, asistentka režie: Blanka Popková

OSOBY A OBSAZENÍ

VOJTA, SEDLÁK A PÍSMÁK Jacob Erftemeijer
STAŘEČEK JOSEF, JEHO OTEC
Miroslav Hruška
LIBA, VOJTOVA MANŽELKA
Martina Krátká
ALOIS, SOUSED ODNAPROTI, POZDĚJŠÍ KNĚZ
Petr Buchta
FRANZ LÖWY, VOJÍN POCHÁZEJÍCÍ Z VÍDNĚ
Tomáš Červinek
ROSA, JEHO MANŽELKA Andrea Buršová
ESTÉBÁK BAUER, SPOLUŽÁK VOJTY, POZDĚJŠÍ ČLEN StB
Jan Řezníček
FRANTA, VOJTŮV SYN, NAROZEN SEDM ROKŮ PO VÁLCE
David Punčochář
HOSPODSKÝ
Marek Pospíchal
POŠŤAČKA
Réka Derzsi
STARŠÍ PŘÍSLUŠNÍK StB, NĚMECKÝ VOJÁK, KOMUNISTA Luboš Veselý
RUMUNSKÝ VOJÁK, TRAKTORISTA
Jiří Weiner

Premiéra 21. října 2017 ve Velkém sále Švandova divadla.
Nejbližší reprízy jsou plánovány 23. října, 4. a 27. listopadu.

www.svandovodivadlo.cz

Kdo je kdo:

JOSEF HOLCMAN, soudce, spisovatel, herec a nově i dramatik se narodil v roce 1952 v Kyjově, nedaleko vesnice Skoronice, kde strávil své dětství. Je synem rolníka, historika a ochotníka Vojtěcha Holcmana a vnukem rolníka a poslance Josefa Holcmana. Po gymnáziu v Kyjově nastoupil na právnickou fakultu brněnské univerzity. Poté působil jako notář u okresního soudu v Hodoníně. V roce 1978 byl přeložen do tehdejšího Gottwaldova na práci soudce v oblasti rodinného práva a od té doby je zlínským soudcem.

Ve Zlíně začal Holcman spolupracovat s tamním Divadlem pracujících, 15 let působil jako herec a vedoucí Malé scény Zlín. V Městském divadle ve Zlíně bylo uvedeno autorské čtení z jeho knihy Sváry (2004), kterou Josef Holcman s režisérem Karlem Semerádem v roce 2007 inscenovali v Divadélku v klubu pod názvem Poletíme, slavná soudní stolice, poletíme… aneb Neklidná noc. Svou první povídkovou knihu O jízdě králů publikoval v roce 1993 a podobně jako v dalších knihách se zde objevují jeho bytostná témata spjatá s jeho domovskou obcí Skoronice: folklór, jízda králů a vinařství. Kromě folklóru se věnuje často také své rodinné historii. Knihu Cena facky pro divadlo zdramatizoval Karel Steigerwald a byla úspěšně inscenována v divadlech v Uherském Hradišti a v Liberci. V anketě Lidových novin byla Cena facky nominována na knihu roku.

Spoluzaložil časopis ZVUK, do kterého pravidelně přispívá, publikuje ale i v mnoha jiných časopisech a novinách. Za svou literární a publikační činnost, dlouholetou podporu lidových tradic a za dobrovolnou činnost v oblasti mládežnického fotbalu obdržel v roce 2015 Cenu města Zlína. Hra Lámání chleba je autorovou dramatickou prvotinou. K jeho dalším literárním dílům patří Jazyk v sádře, Růže pro krále, Týden co týden, O slivovici, Trvalá bydliště, Deník (nominace na Cenu Josefa Škvoreckého), Hýlom, hálom aneb Kyjov v jízdě králů, Stroj se (ne)zadrhl: 9 fejetonů, 3 balady a Osobní poplach.

DODO GOMBÁR se narodil v roce 1973 na Slovensku. Pochází ze Smolenic, malebné obce na úpatí Malých Karpat. V Trnavě vystudoval gymnázium a na činoherní fakultě VŠMU v Bratislavě pak divadelní režii. Během studia pobýval v rámci roční stáže na Circle in The Square, Theater School on Broadway v New Yorku. Po absolutoriu na VŠMU (1998) se na dvě sezóny stal kmenovým režisérem a uměleckým šéfem Komorného divadla v Martině. V letech 2006 –2009 byl uměleckým šéfem a kmenovým režisérem v Městském divadle Zlín.

Ve Švandově divadle je uměleckým šéfem a kmenovým režisérem od září 2010. Svou první sezonu tu otvíral Dorstovým Merlinem. Pro ŠD dále zrežíroval např. Crash u potoka, moderní přepis románu Karoliny Světlé, brutální outsiderskou grotesku Eskalátor spjatou s nedalekou stanicí metra Anděl, současný text Vladimirova děvka s Michalem Dlouhým v hlavní roli a naposledy také divadelní adaptaci novely Iana McEwana Betonová zahrada. Ve Švandově divadle režíroval také cyklus zhudebněných balad Český kalendář, na němž spolupracoval s Michalem Horáčkem, a Zemi Lhostejnost, hru inspirovanou porevolučními esejemi a texty Karla Kryla. Mezi jeho další projekty patří nevšední inscenace Kafkovy Proměny odehrávající se místo na jevišti v hledišti, studiová hra Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa, muzikál Popeláři s hudbou Romana Holého, Dykův Krysař s Klárou Cibulkovou v titulní roli nebo Země Lhostejnost, inscenace vycházející ze stejnojmenné knihy porevolučních esejů Karla Kryla. Mezi další jeho úspěšné inscenace patří třeba drama Žítkovské bohyně podle románu Kateřiny Tučkové v Městském divadle Zlín.

Dodo Gombár je také respektovaným autorem. V roce 2011 dokončil film Smíchov pláče, Brooklyn spí, dvakrát slavil úspěch jako dramatik v soutěži Ceny Alfréda Radoka s texty Hugo Karas a Třetí věk, do finále Cen Alfréda Radoka se dostala i jeho hra Dům bez Boha. Jeho text Peníze zvítězil v roce 2015 v anonymní soutěži o nejlepší původní divadelní hru, kterou vyhlásila agentura Aura-Pont, a později se dočkal ve Švandově divadle i své dramatizace (v režii Mikoláše Tyce). Mezinárodně úspěšná je také jeho hra Mezi nebem a ženou.

JACOB ERFTEMEIJER se narodil 20. července 1989 v Nijmegen v Nizozemském království, po matce je Čech, po otci Holanďan. Hrál házenou a chodil do atletické třídy, už jako malému mu ale prorokovali, že bude hercem. Na divadelních prknech se poprvé objevil jako desetiletý, když vyhrál konkurz do muzikálu Rychlé šípy, uvedeném v rámci Pražského jara v Divadle na Vinohradech. Herectví pak vystudoval na Pražské konzervatoři pod vedením Jany Preissové a Jaroslava Satoranského. Poté se přihlásil na herectví ještě na DAMU, kde jej vedla Miroslava Pleštilová, Milan Schejbal a Michal Pavlata.

Už během studií hostoval v mnoha divadelních společnostech, v Divadle na Vinohradech, Národním divadle Moravskoslezském, či v divadle Semafor. Sám se při studiích na DAMU začal zabývat režií a vytvořil se svými spolužáky inscenaci Some Voices podle textu Joe Penhalla. Podílel se na vzniku mnoha inscenací, ať už jako dramaturg či jako autor hudby. Mimo divadlo se zajímá o hudbu a sám ji aktivně provozuje. Při studiích založil se svými spolužáky ZEA Luxurians Trio, kde působí jako DJ.  Členem souboru Švandova divadla je od roku 2015 a aktuálně zde hraje v inscenacích Srdce patří za mříže, Peníze, Krysař, Betonová zahrada, Zabít Johnnyho Glendenninga a Protest/Rest.  Jeho tvář znají diváci také ze seriálů Polda a Život a doba soudce A. K., účinkoval rovněž v televizním dramatu Hořící keř.

Více na www.svandovodivadlo.cz

mediální servis a PR: Magdalena Bičíková, press@svandovodivadlo.cz

FOTOGALERIE (náhledy):

Přílohy ke stažení