2_Bohdana Pavlíková jako Matka ve hře Natálie Kocábové_foto Alena Hrbková_repro zdarma

Novou hru Natálie Kocábové ve Švandově divadle inspirovala rodina

/16.5.2017/Švandovo divadlo chystá na konec sezóny lahůdku: novou hru Natálie Kocábové, razantní komedii „možná i o vaší rodině“. Pod názvem Pohřeb až zítra a v režii Daniela Hrbka ji smíchovská scéna uvede ve Velkém sále, první premiéra bude 27., druhá 29. května 2017.

Napsala jsem hru o něčem, co mě skutečně a na denní bázi stresovalo – o ztrátě pocitu domova. A také o rozvodu, který je v ní všudypřítomný, a přesto jakoby nepodstatný. Mně ale připadá, že právě rozvody udělaly ve společnosti větší binec než obě světové války dohromady. Nešlo mi ale o sondu do této problematiky, napsala jsem prostě hru o jedné večeři rodiny, která ztratila svůj původní charakter,“ říká Natálie Kocábová známá také jako Natalie Kocab.

Hra Pohřeb až zítra vypráví o jedné rodinné večeři, která se promění v divoký rej názorů, charakterů a životních karambolů. Vše začíná tím, že v předvečer babiččina pohřbu pozve Matka (Bohdana Pavlíková) do rodinné vily nejbližší členy svojí původní domácnosti, aby spolu v míru a shodě povečeřeli. U stolu tak zasedne její bývalý manžel (Robert Jašków), dostaví se i obě dospělé dcery Andy (Natálie Řehořová) a Tess (Beáta Kaňoková). A nechybí ani nejmladší dítě, teenager Miki (Cyril Dobrý nebo Adam Ernest), který ve vile stále bydlí. Plány na poklidné setkání se ale rychle začnou hroutit. S výjimkou Matčina přítele Jiřího (Luboš Veselý), který je ostatním právě ten večer slavnostně představen, se tu totiž všichni cítí být na svém území. A všichni na něm hodlají prosadit hlavně svoje názory a svoje trable…

Rodinné hovory

Natálie Kocábová, spisovatelka, hudebnice, textařka a zpěvačka, hodně čerpala i ze svého vlastního příběhu a zázemí. „Každá z postav má nějakou rezonanci ve skutečných členech mé rodiny. Moje rodina se šíleně těší na premiéru a je pyšná, že se stala námětem divadelní hry, jenomže na mě z toho jdou trochu mrákoty. Vyšla jsem sice z nějakého základního rozestavění, ale jednotlivé figury, jejich charaktery i osudy, jsem si pak už utvářela, jak se mi zlíbilo a jak jsem potřebovala… ale vysvětlete jim to, že?“, říká autorka, jejíž hra vtipně líčí situaci známou snad v každé rodině: totiž to, jak těžké je v klidu si promluvit s nejbližšími příbuznými.

Jak připomíná dramaturgyně Martina Kinská, „Pohřeb až zítra je třetí hrou Natálie Kocábové inscenovanou profesionálním divadlem – po hrách Na rohu světa a WTF uváděných Divadlem Puls (obojí v režii Jiřího Hajdyly). Je znát, že ji napsala autorka s výborným cítěním pro tragikomické situace, která dokáže v životě odpozorovat řadu výrazných a výmluvných detailů. Tématem hry je fakt, že členové rodiny jsou občas spojováni naprosto nepochopitelným poutem a že jejich vzájemné setkávání a soucítění může někdy setsakramentsky bolet,“ říká dramaturgyně. Podle Kinské předkládá autorka i zajímavý pohled na možnost a nemožnost komunikace, které nemusí vždy nutně souviset s tím, jak jsou si lidé blízcí. „I tak je ale Pohřeb až zítra především velmi zábavná podívaná, předložená s nadhledem a lehkostí: už proto, že Natálie v ní proti sobě postavila extrovertní typy, temperamentní a vyhraněné dost na to, aby se chvilka klidu vždy stala jenom chvilkou klidu před bouří,“ míní Martina Kinská.

Živá hra s lidmi, co se mají rádi

Inscenaci nastudoval režisér a zároveň ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Ten před dvěma lety vyzval Natalii Kocábovou ke spolupráci a coby zkušený divadelník ji dovedl až k vytvoření nejlepší verze z několika možných textů. „Na Natáliině psaní se mi líbí energie, napětí a přímost, s jakou směřuje k vyhroceným dramatickým situacím. A také ostrý, autentický jazyk jejích postav. Všichni hrdinové vycházejí z autorčiny prožité zkušenosti, a i když často jednají v tenzi, zkratovitě a povrchně, jsou to živí lidé. A je jasné, že navzdory všemu a všem se mají v téhle rodině nesmírně rádi,“ říká Daniel Hrbek. Ten oceňuje také autorčin smysl pro humor a její bystře psané dialogy připomínající skvělé momenty z komedií Woodyho Allena. „Moc bych si přál, aby se její hra dočkala inscenování i v dalších divadlech,“ dodává režisér, který s Natálií Kocábovou pečlivě konzultoval také herecké obsazení.

Otce hraje zkušený člen smíchovské scény Robert Jašków. O své roli říká: „S postavou Otce ani s rodinnými hovory tohoto typu já sám ani moje vlastní rodina mnoho společného nemáme. Ačkoli některé Otcovy rysy – třeba že pusa mluví dřív, než mozek stihne domyslet, co z ní padá – občas i u sebe znám dost dobře. Figura je to ale přitažlivá už proto, že jsem se díky ní poprvé ocitl v roli táty dvou dospělých dcer. A také proto, že je to po všech těch padouších zase úplně jiná role.“ Na textu hry Jašków nejvíc oceňuje jeho zralost a vystavění příběhu bez machy a klišé. „Myslím, že to bude skvělá komedie, a přitom tu nejde zdaleka jen o pobavení – řeší se tu řada důvěrně známých a citlivých mezilidských témat. A také téma uprchlíků, které nelze v dnešním světě opomíjet,“ uvažuje herec.

Svoji postavu i celou hru chválí i Bohdana Pavlíková v úloze Matky. „Po mrtvé matce živých dětí, živé matce mrtvých dětí a matce dětí ztracených je tahle Matka nejvíc v pohodě. I když vlastně není. Takže mě baví přicházet jí na kloub, stejně jako mě baví, jak je tahle hra současná. Proto říkám: Diváci, přijďte! Budeme rodinou, ve které se možná najdete. Anebo budete rádi, že s ní nemáte nic společného,“ říká herečka.

Jiřího, Matčina cizokrajného přítele a užaslého návštěvníka svérázné sešlosti ztělesní Luboš Veselý. „Na komedii Pohřeb až zítra se mi nejvíc líbí hořký humor, konfliktní dialogy, absurdnost, bolest a moudrost,“ říká Luboš Veselý.

Mladá krev u Švandů

Vedle stálých členů Švandova divadla – Roberta Jaškówa, Bohdany Pavlíkové a Luboše Veselého vsadil režisér Hrbek na neokoukané mladé talenty, vítěze hereckého konkurzu. Ten uspořádalo Švandovo divadlo vůbec poprvé ve své novodobé historii.

V roli Andy se představí Natálie Řehořová, známá např. z Divadla Na zábradlí či z Klicperova divadla v Hradci Králové. Její sestru Tess hraje Beáta Kaňoková, kterou diváci mohou vidět ve Švandově divadle v komedii Zabít Johnnyho Glendenniga nebo ve hře Kronika ohlášené smrti rezidenčního souboru Spektákl. V úloze jejich bratra, teenagera Mikyho alternují student DAMU Cyril Dobrý s Adamem Ernestem, členem Činoherního studia v Ústí nad Labem.

Jako autorku hudebního doprovodu angažoval Daniel Hrbek nadanou skladatelku Michaelu Polákovou působící v Londýně. Ta s Natálií Kocábovou vytvořila v roce 2016 album Ellis Island: CD složené z temných ženských balad, na nichž s oběma autorkami spolupracovala řada skvělých britských hudebníků, sklidilo tehdy velmi uznalé recenze.

Scénu vytvořil Hrbkův stálý spolupracovník Jozef Hugo Čačko, který děj umístil do dvou pater rodinné vily. Její útroby, jednotlivé pokoje, zůstávají ne náhodou rozříznuté a otevřené podobně, jako se ve hře ostře obnažují osudy i pohnutky jednotlivých hrdinů.

Také kostýmy volil Josef Hugo Čačko tak, aby v popředí zůstal především herec a tvorba jeho postavy.  Díky spolupráci s  e-shopem ZOOT je oblečení současně i velmi chic a přesně odpovídá módním trendům.

Čeští autoři ve Švandově divadle

Jak dále připomíná Daniel Hrbek, „Švandovo divadlo se pod uměleckým vedením Doda Gombára systematicky věnuje inscenacím českých autorů, jejich původním textům, hrám či adaptacím a dramatizacím. V průběhu sedmi sezón jsme v této dramaturgické linii takto uvedli 29 inscenací.“  Z těch nejzajímavějších stojí za připomenutí třeba Pankrác ´45 autorky a režisérky Martiny Kinské, hra Šaman podle Egona Bondyho, adaptace próz Jana Balabána Možná, že odcházíme, Gombárovy Peníze či Slušný člověk podle Karla Čapka v režii Martiny Krátké.

Při práci na scénáři komedie Pohřeb až zítra vznikla i další divadelní hra Bílé víno, kterou Natálie Kocábová napsala jaksi mimochodem – během úprav předešlých verzí Pohřbu až zítra, kdy ji pronásledovaly „výčitky z nicnedělání“. Jak prozrazuje režisér Hrbek, „je to hra o ženách, pro ženy a máme zájem ji ve Švandově divadle uvést“.

www.svandovodivadlo.cz

KDO JE KDO:

AUTORKA

Natálie Kocábová / Natalie Kocab

Narodila se 16. května 1984 v Praze do umělecko-politické rodiny a má americké, skotské a slovanské předky. Její matkou je americká tanečnice a textařka Marsha Kocábová-Crews, otcem je známý zpěvák, hudebník a politik Michael Kocáb, jinak člen skupiny Pražský výběr, dědečkem evangelický farář a chartista Alfréd Kocáb. Natálie má dva mladší sourozence: sestra Jessika je psycholožka, bratr Michael pokračuje v rodinné tradici a věnuje se hudbě a filmu.

Své první texty začala Natálie psát už na základní škole a jí i okolí bylo brzy jasné, že její hvězda směřuje na uměleckou dráhu. „Po krátkém období, kdy jsem chtěla být kosmonautkou, jsem se rozhodla věnovat psaní a stát se dramatičkou a prozaičkou,“ říká Natálie.

Zásadní setkání se světem divadla přišlo ve třinácti letech, kdy ji otec vzal spolu se sourozenci do Národního divadla v Praze na Dostojevského Běsi. „V té době jsem už psala vlastní divadelní hry a řekla jsem si, že i o smrtelně vážných věcech chci psát s lehkostí a vtipem, abych pobavila lidi a taky sama sebe. Protože když náročná témata pojmu jednoduše, a třeba i s nějakou nadsázkou a fórkem, publikum je může vzít za své. A bude si je pamatovat.“

Sama pak na jevišti stála už tři roky poté, ještě během studií na gymnáziu: v patnácti letech už vydávala svoje první CD s první autorskou písničkou. Do svých dvaceti let pak stihla vydat ještě první album a dva videoklipy, první básnickou sbírku a první knihu. V šestnácti navázala první vážný vztah se svým spolužákem a později i otcem obou jejích dětí – syn se jim narodil, když jí bylo dvacet let. Rok strávila doma na mateřské, a poté se přihlásila na FAMU, kde vystudovala obor scenáristika a dramaturgie.

V současné době má na kontě osm vydaných knih a tři divadelní hry, z nichž poslední, Pohřeb až zítra inspirovaná rodinou, má premiéru v květnu 2017 ve Švandově divadle. Na této scéně už mají zájem uvést i její čtvrtou a nejnovější hru Bílé víno, která je o ženách a pro ženy.

Jako víno zraje i její muzika: zdaleka největší chválu zatím sklidila Natálie za svoje čtvrté a nejnovější album Ellis Island (2016), na němž spolupracovala s talentovanou skladatelkou a svou blízkou kamarádkou Michaelou Polákovou (mj. autorkou hudby i ke hře Pohřeb až zítra). Na nahrávce temných ženských balad se podílel kytarista Nick McCabe z britských The Verve nebo baskytarista Fernando Saunders, jenž spolupracoval s Lou Reedem, Marianne Faithfull.

 Natálie má dvě děti, třináctiletého Vincenta a pětiletou Miu, a po dlouho trvajícím partnerském vztahu je teď opět svobodná. Vedle umělecké tvorby je zaměstnána v castingu – hledá zajímavé lidi se zajímavými příběhy do televizních pořadů. K životu teď nejvíc potřebuje kamarády a nejbližší rodinu, nevysychající zdroj pochopení, humoru a důvěry.

REŽISÉR

Daniel Hrbek

Pochází z Olomouce, narodil se v roce 1971 do kulturního a intelektuálního zázemí učitelské rodiny. Jako herec začínal v Severomoravském divadle v Šumperku (1989/90) a následně v Moravském divadle v rodné Olomouci (1990/1991). Poté byl přijat na DAMU, kde absolvoval tituly Bc. v oboru herectví a Mgr. v oboru režie. V roce 2006 uzavřel doktorandské studium v oboru Teorie divadla na pražské DAMU a získal titul Ph.D. Po osudovém setkání s Petrem Léblem a dvouletém angažmá v Divadle Na Zábradlí (1993 – 1995) založil se spolužáky Petrem Svojtkou a Jiřím Janků studentské generační Divadelní sdružení CD 94.

Později zvítězil jako osmadvacetiletý v konkursu na ředitele Divadla Labyrint (dnešní Švandovo divadlo na Smíchově) a od roku 2002 v něm naplňuje svou představu moderního kulturního centra živého umění. Jako divadelní režisér uvedl na smíchovský repertoár např. oblíbené severské komedie (Kdo je tady ředitel?, Kurz negativního myšlení ad.), či vlastní inscenaci Krakatit podle románu Karla Čapka. K úspěšným titulům patří také hra Protest/Rest nebo gangsterská komedie Zabít Johnnyho Glendenninga.

Mezinárodní úspěch v Londýně, Bruselu i v New Yorku sklidila jeho inscenace The Good and The True, s níž hostoval na prestižní divadelní scéně DR 2 na off-Broadwayi.

Daniel Hrbek působí také jako vedoucí ročníku a pedagog režie na Katedře činoherního divadla pražské Divadelní fakulty akademie múzických umění.

HUDBA

Michaela Poláková

Narodila se v roce 1976 ve Valašském Meziříčí. Do svých osmnácti let žila v Ostravě, pak v Praze, v roce 2006 se přestěhovala do Londýna. V roce 2000 absolvovala Pražskou konzervatoř – skladbu klasické hudby a pop skladbu.

Spolupracovala s Michalem Pavlíčkem (např. na coververzích pro smyčcové kvarteto alba Stromboli In Quart a orchestraci k hudbě k seriálu BBC Červený bedrník / Scarlet Pimpernel) a s Kamilem Střihavkou (autorka písně Nejsi tvář, co znám). Hrála a zpívala v muzikálu Excalibr  (kde vystupoval taktéž Michael Kocáb) a s Vlastou Třešňákem nazpívala titulní píseň známého seriálu České televize Místo nahoře.

Desátým rokem žije v Londýně. Studovala zde na University of East London (hudební teorii a produkci) a na prestižní King´s College London absolvovala magisterské studium obor skladba vážné hudby. V roce 2014 byla v londýnském Nothing Hillu uvedena její skladba Waves and Shades pro klavír a housle a britská cembalistka Jane Chapman také nastudovala a uvedla její skladbu Moravian Prelude.

S Natálií Kocábovou se seznámila na přelomu let 2004 – 2005 a ze setkání bylo záhy osm skladeb na desce Hummingbirds In Iceland (2006). V roce 2016 vydaly další desku – Ellis Island, která vznikala celkem tři roky. Asi čtyři hodiny po dokončení masteru desky Ellis Island jela Michaela do porodnice. Na desce autorky spolupracovaly mj. s britským kytaristou Nickem McCabem (z The Verve) a dlouholetým baskytaristou Lou Reeda Fernandem Sundersem. Album bylo smícháno v Assault & Battery Studios, které patří producentům Floodovi a Alanu Moulderovi (producenti PJ Harvey, Depeche Mode, U2, Nicka Cavea a Nine Inch Nails). V tomto studiu také pracuje Richie Kennedy, který smíchal hudbu pro divadelní představení Pohřeb až zítra.

Michaela je maminkou ročního syna Josefa a mimo jiné se věnuje vyučování hry na klávesy. Mezi jejími žáky jsou teď děti ze základních škol a studenti škol středních, včetně dětí s různými hendikepy, jako např. poruchou autistického spektra.

Magdalena Bičíková, mediální servis: press@svandovodivadlo.cz

FOTOGALERIE (náhledy):

Přílohy ke stažení